Jablko daleko od stromu aneb Proč netančím

Po dlouhé době jsem byla o víkendu na skok doma (tedy na skok na 5ti místech včetně příjemného setkání v Brně). Následkem je nejen spousta plánů (například dlouhodobý fond Omaera) , ale taky pár odkazů, o které se nemůžu nepodělit.

Moje máma se totiž kromě břišních tanců a normálních tanečních rozhodla věnovat taky něčemu, co se jmenuje lindy hop. Zjistila si o něm první poslední a teď do toho nutí mě. Zatím tvrdě odolávám a hodlám u toho zůstat, ale musím přiznat, že to má značný půvab. Vím, že některé z vás dobu první půlky 20. století nelabuží (na rozdíl ode mě, já k němu tíhnu snad od dětství), ale tohle (v lepší kvalitě, ale ne tak s takovou šťávou tady)stojí za to vidět: dva pány, kteří si dělají legraci ze známého způsobu tance 20./30. let a pozdějšího swingu a neuvěřitelně jim to spolu jde. (Máma to komentovala jako „Je to ten váš slash, to se ti bude líbit.“ :) Není, ale stejně se vám to bude líbit.)

Nakonec jsem se rozhodla v rámci sebeobrany kontrovat mamince DDRkem (nemusí vědět, že si většinou po skončení skladby rozplétám končetiny) a hledala jsem na YouTube nějaké ukázky. Hned první mě utvrdila v tom, že se mé přesvědčení o tom, že mě v kolébce vyměnili cikáni, musí zakládat na pravdě. Jak je jinak možné, že má dřevo jako já takovou matku? Takže ode dneška vše svádím na romantickou zápletku. Nevíte někdo o nějakém zámku, který čeká na majitele? Třeba jsem potomkem šlechtického rodu.